7 / 15
Plánování hodiny - Krok 3
Hraní rolí
Všeobecné informace k metodě hraní rolí:
Upozornění:
Použití hraní rolí v pedagogickém kontextu vyžaduje odbornou způsobilost. Potřebujete proto vědomosti/přehled o metodických možnostech, empatii, fundovanou reflexi a praktické zpracování poznatků. Proto vás prosíme, abyste si pozorně přečetli následující úvodní myšlenky a poznámky k tématu hraní rolí.
Hraní rolí - komplexní metoda na osvojení si společenské skutečnosti
Hraní rolí je metoda, při které se témata z reálného světa probírají hravým způsobem. Tím, že každý vytváří svoji roli sám, a že se probírají nejrůznější úhly pohledu, poznají herci nejen pozadí a motivy kyberšikany, ale i možnosti alternativního chování. Toto téma je možné použit v nejrůznějších pracovních odvětvích pro témata relevantní pro danou skupinu - vcítění se do aktuální situace, problému nebo konfliktu z běžného života, dokonce i jejich řešení.
Cílem této metody je:
- ozřejmit postoje a způsoby jednání
- ukázat východiskové body pro změny
- naučit účastníky vnímat a pozorovat sebe a sociální prostředí
- naučit účastníky přes vcítění se do situace znázornit a analyzovat konflikty
- vědomě prožít vlastní způsob jednání a naučit se nové způsoby
Závěrem je možné říct, že hraní rolí představuje dobrou pedagogickou metodu, pomocí které probudíme u účastníků pocit pro vymezení vlastní identity. Interakcí s ostatními účastníky se nejen posilní jejich vlastní vnímání, ale i využijí svoje sociální kompetence. To jim umožní znovu najít svoji roli, svoje místo v rámci společenské struktury a odlišit se od ostatních členů skupiny.
Varianty hry:
-
Improvizace
- Situace z bezprostředního okolí mladých, se kterým mají zkušenosti (např. případ kyberšikany ve škole / ve sportovním klubu / v okruhu přátel)
-
Není potřeba žádná větší příprava, protože hraná situace je účastníkům známá z každodenního života, stačí krátká dohoda:
- stanoví se dějový rámec
- průběh hry a ztvárnění rolí je flexibilní
- Upozornění: improvizace neznamená, že postavy jednají úplně libovolně, ale že pohotově ztvárňují myšlenku hry
- Trvání hry:asi 10 minut
-
Řízená hra
- Hrané situace nepocházejí přímo z každodenního života dětí/mládeže
- Zobrazují možné životní situace v budoucnosti
-
Je potřebná úprava odborníkem (příprava a dodatečné zpracování):
- informační materiál ke hře,
- kartičky s úlohami a poznámkami k postavám
- dobře strukturované dodatečné úpravy režisérem
- vhodné pro ty tématické okruhy, které zachytávají velmi osobní rovinu nebo silný konflikt
Režisér by měl:
- sám vyzkoušet hraní rolí (trocha radosti z hraní se přenese i na mládež)
- dobře se na hraní rolí připravit (přihlížet při plánovaní na prostředí, ve kterém se účastníci pohybují)
- obeznámit účastníky s přesnými pravidly hry
- starat se o nerušený průběh hry (žádné hlouposti nebo urážení)
- zohlednit individuální potřeby a dynamiku skupiny
- zachovat si přehled
- dělat prostředníka při případných rozporech mezi účastníky
- v případě potřeby pomoct (např. pomocnými otázkami v kritických okamžicích hry nebo i jako herec, když někdo z účastníků potřebuje pomoct)
- sledovat čas a trvání celé hry, příliš dlouhé scény snižují soustředění
Aby byla metoda úspěšná, je třeba dodržet některá didaktická pravidla:
- Účastníci mají dobré vědomosti o tématu hry.
- Každý má dostatek informací o roli, kterou má hrát.
- Žádný nátlak:účastníci se sami rozhodnou, jestli se chtějí zapojit do hry.
- Dostatek času na přípravu a závěrečnou diskuzi (žádná časová tíseň).
- Je třeba jasně určit, kdo patří do skupiny pozorovatelů a jaká je jejich úloha (na co se mají zaměřit).
- Žádné vystupování před publikem, když se na to účastníci necítí.
- Pokud si to skupina vysloveně nepřeje, neměla by se hra odehrávat na jevišti nebo jiném vyvýšeném místě. Hraní rolí by se mohlo změnit na zábavné divadelní představení, nebo by se herci mohli cítit před publikem nepříjemně (herci a pozorovatelé by měli být na stejné úrovni).
Realizace
1. Zahřívací fáze
Zejména v práci s mládeží stojí vždy pedagogický personál před výzvou, jak co nejlépe zabezpečit dynamiku skupiny a spolupráci mezi zúčastněnými herci. Čas dospívání se vyznačuje sociálními změnami jak "všechno je trapné", ostýchavost před skupinou nebo naopak pocit "já jsem tu nejdůležitější". Proto je důležité, aby se pedagog snažil navodit otevřenou komunikaci a kolegiální chování mezi účastníky. Pro vzájemné zostuzování, vysmívání nebo urážky tu není místo. Nikdo z členů skupiny by neměl mít strach z vyloučení.
Ještě před samotnou přípravou a odehráním hry může být velmi prospěšné uvolnit atmosféru ve skupině jedním nebo vícerými zahřívacími cvičeními (viz část Cvičení k zahřívací fázi).
Pokud jde o zkušenou skupinu, která má už za sebou vícero hraní rolí a navíc se její členové vzájemně dobře znají, příp. ve skupině vládne kolegiální spolupráce, můžeme zahřívací kolo zkrátit nebo dokonce úplně vynechat.
U skupin, jejíž členové se znají jen letmo nebo se neznají vůbec, se doporučuje začít zahřívacími cvičeními, konkrétně seznamovacími hrami.
2. Přípravná fáze
Po uvolnění atmosféry a lepším poznání se začíná přípravná fáze hraní rolí. Abychom účastníky uvedli do situace, použijeme nějaký názorný případ. Můžeme ho např. nahlas přečíst nebo nechat skupině čas na jeho přečtení, přehrát video, pokud máme nějaké k dispozici (viz Náměty).
Upozornění:
V našich námětech najdete různé případy na téma kyberšikana a její projevy. Můžete si vybrat některý z nich, nebo použijte případ ze svého okolí nebo z médií.
Po tom, co se skupina seznámí s dějem, doporučujeme vyhradit čas na prodiskutování situace, aby mohli účastníci klást otázky. Následně může pedagog rozdělit děti na menší skupiny, které po 10-minutové přípravě znázorní/zahrají každá kousek z popisovaného případu. Tímto způsobem získají první kontakt s kontextem, zapojenými postavami a jejich myšlenkami a pocity. Pokud to časový rámec nedovoluje nebo by to pro danou sestavu nebylo možné, může se po názorném příkladu a krátké diskuzi přejít rovnou k přípravě hraní rolí. K tomu je nutné, aby režisér jasně stanovil, co přesně bude třeba hrou znázornit. Nabízíme vám dvě varianty, u nichž je možné materiály různě obměňovat. Můžete se rovněž rozhodnout, jestli si kartičky s úlohami vyrobíte sami nebo spolu s dětmi.
Hra na soudní řízení
Na tomto místě uvádíme přesný seznam zúčastněných herců a kartičky s úlohami, spolu s pokyny pro herce. Aby byl rámec děje co nejširší, jsou informace na kartičkách jen rámcové. Herci tak mohou do hry vnést svoji individuální představu. Je jen na vás, které úlohy ve své hře obsadíte. Ne pro každou skupinu (příp. příběh) je nutné obsadit všechny role. Upozorňujeme, že při uvedeném soudním jednání je velký prostor pro manévrování, když jde o zákony. I když jste předtím se skupinou probrali právní hledisko, můžou herci vnést vlastní myšlenky. Hra znázorňuje systém soudního jednání všeobecně, který nemusí přesně odpovídat právnímu systému ve vaší zemi.
Role, které můžete obsadit:
- Oběť
- Pachatel(ka)
- Soudce/Soudkyně
- 1 nebo více soudců z lidu / porotců
- Právní zástupci
- Sympatizanti
- Rodič oběti
- Rodič pachatele/pachatelky
- Dospělý, který má děti na starosti (např. třídní učitel nebo trenér)
Ostatní účastníci jsou v roli pozorovatelů interakce (viz Formulář pro pozorovatele).
Upozornění:
Někdy mohou být nápomocny různé doplňky, díky nimž se herci lépe vcítí do své role. Pár příkladů:
- soudce, soudci z lidu nebo právní zástupci mají oblečený talár apod.
- učitel(ka) má vlasy sepnuté/zčesané dozadu, čímž získá přísný vzhled
- rodiče mají oblečenou blůzu/košili, příp. mají i brýle
V takovémto případě musíte všechny tyto pomůcky obstarat vy!
Hra na konferenci
Na tomto místě uvádíme přesný seznam zúčastněných herců a kartičky s úlohami, spolu s pokyny pro herce. Aby byl rámec děje co nejširší, jsou informace na kartičkách jen rámcové. Herci tak můžou do hry vnést svoji individuální představu.
Role, které můžete obsadit (ne pro každý příběh je nezbytné obsadit všechny role):
- Vedení instituce (např. ředitel, předsednictvo)
- Poradce vedení (např. zástupce učitelů, člen předsednictva)
- Dospělý, který má děti na starosti (např. třídní učitel nebo trenér)
- Poradce z instituce (např. žákovská rada nebo zástupce žáků)
- Mluvčí skupiny (např. předseda třídy, kapitán družstva)
- Oběť
- Pachatel(ka)
- Sympatizanti
- Rodič oběti
- Rodič pachatele/pachatelky
- Svědkové (spolužáci, přátelé)
Ostatní účastníci jsou v roli pozorovatelů interakce (viz Formulář pro pozorovatele).
Upozornění:
Někdy mohou být nápomocny různé doplňky, díky nimž se herci lépe vcítí do své role. Pár příkladů:
- Ředitel(ka) v obleku/blůze a sukni a s brýlemi
- Lhostejný pachatel v moderním oblečení, s nejlepším mobilním telefonem atd.
- Oběť podle možností v nemoderním oblečení, se starším, jednoduchým telefonem
V takovémto případě musíte všechny tyto pomůcky obstarat vy!
Role, které je třeba obsadit, můžete rozdělit mezi účastníky následujícími způsoby:
- Každý z účastníků si vybere libovolnou roli a podle instrukcí na své kartičce se připraví na hru. Zbylí účastníci, dostanou dotazník pro pozorovatele, který si přečtou, a v případě potřeby pomůžou hercům s jejich přípravou.
- Utvoří se malé skupinky. Každá skupina popřemýšlí, jak by se dala vybraná role nejlépe zahrát, a vybere jednoho dobrovolníka. Ten podle připravených textů zahraje celou roli. Ostatní vytvoří skupinku diváků (s formulářem pozorovatele).
- Účastníci pracují ve skupinkách. Každá skupinka připraví/napíše podle kartičky podrobný plán pro svoji roli. Tyto skripty režisér po 15 minutách posbírá a poskládané hodí do krabice nebo podobné nádoby. Všichni dobrovolníci, kteří by chtěli hrát, si po jednom vylosují roli a dostanou 5 minut na její prostudování. Pokud by účastníci nebyli s výsledky losování spokojeni, můžeme nechat herce svobodně si vybrat.
Tip: Doporučujeme, aby si herci vymysleli jméno, které si napíšou na papírek a připnou na oblečení. Nezapomeňte na potřebné pomůcky.
Další techniky:
- Uprostřed hry, kterou jsme zde načrtli, je hlavní scéna, kterou je možno zahrát víckrát, přičemž se v hraní vystřídají další dobrovolníci z jednotlivých skupin. Nebo tuto scénu zopakují dobrovolníci z různých skupinek.
- Po odehrání soudního řízení nebo konference můžete dát jednotlivým hercům prostor na krátký monolog. V něm můžou vyjádřit, na co právě myslí, jak se cítí atd. (Jak se cítí oběť po projednávání? Co si myslí soudce? Na co myslí pachatel?)
Hra může začít.
3. Fáze hry
Režisér zahájí hru tak, že všechny jasně a zřetelně přivítá na řízení/konferenci (uvede rovněž přesné místo a čas).
Příklad: "Srdečně vás vítám na soudním pojednávaní na krajském soudu v Brně. Je pondělí odpoledne a bude se projednávat věc ... ."
Potom doporučujeme uvést do hry jednotlivých herců a i skupinku pozorovatelů/publikum. To může režisér udělat podáním ruky a pozdravem jménem (včetně funkce, kterou herec zastává). Alternativa: položit ruku na rameno představovaného herce.
Úvod do jednotlivých rolí může probíhat následovně: "Vítáme našeho předsedajícího soudce/soudkyni pana/paní ... a přísedící pana/paní... . Přítomný je též ... ."
Herci začnou hrát. Režisér do hry nezasahuje, kromě případů, kdy skupina v kritických situacích potřebuje pomoct cílenými otázkami, nebo když potřebuje pomoc některý z herců. Přitom byste měli sledovat čas. Když zjistíte, že scéna ztratila jiskru, přejděte k další scéně, příp. hru ukončete.
4. Závěrečná fáze
Důležité: Režisér by měl po skončení hry propustit herce z jejich role a "přivést" je zpátky k vlastní osobě. Na následnou analýzu je totiž třeba, aby si přítomní zachovali určitý odstup k zahraným rolím: takto zabráníme tomu, aby se konflikty a vlastnosti ztělesněné ve hře přenesly na skutečné osoby.
"Srdečný dík za vaše skvělé herecké nasazení, vítej zpátky, ........ (každého oslovte jménem)."