Zpět na obsah

Jak správně vést rozhovor

Dialogy pro praktické shrnutí hlavních teoretických poznatků

Kontrolní seznam:

Jedním z hlavních znaků kyberšikany je větší počet zúčastněných osob. Okruh diváků není prostorově omezen.

Proto je třeba dodržovat tyto zásady:

  • Dát osobě, která hledá pomoc, na vědomí, že není sama. Společně si projít, kdo z jejího sociálního okolí může stát po jejím boku.
  • V prvním rozhovoru objasnit, že na urážky atd. se nemá nikdy reagovat.
  • Zajistit důkazy např. pomocí snímku obrazovky.
  • Informovat školu (jako možné "místo činu").
  • Prověřit právní prostředky.
  • V případě potřeby zapojit policii.
  • Požádat o pomoc nebo o radu přes formulář na: https://www.seznamsebezpecne.cz/potrebuji-pomoc

Případ sextingu

Do jaké míry jsou sociální sítě soukromá?

Andrej (16) a Jana (15) jsou pár. Chodí každý do jiné školy, nevidí se denně a o to víc spolu flirtují přes sociální sítě. Posílají si svoje fotografie spolu s erotickými texty. Oba jsou moc zamilovaní a fotografie, které jim přijdou, sdílí s "blízkými přáteli". Mezi nimi je však i jeden, který by chtěl chodit s Janou. Chce Andreje naštvat a přepošle tyto flirtovací scény – a ne jen ty – dalším kamarádům.

Sexting = "sex" a texting" – vzájemné posílání intimních fotografií s texty

Předcházející události

16-letému Andreasovi, kterého ještě před rokem považovali za neatraktivního, se konečně stal ve škole populární. Najednou se o něho zajímají všichni, i 15-letá Jana.

Oba jsou až po uši zamilovaní a i po škole tráví spoustu času společně na Internetu. Flirtují spolu a posílají si svoje fotografie spolu s erotickými texty. Fotografie, které jim přijdou, sdílejí s "blízkými přáteli". Mezi nimi je však i jeden, který by chtěl chodit s Janou. Chce Andrease naštvat a přepošle tyto flirtovací scény – a ne jen ty – dalším kamarádům.

Andreas je v šoku, když se dozví o podlosti svého kamaráda. Našel svoje a Janiny erotické fotografie zveřejněné na Internetu a doplněné zábavnými komentáři. Ale to není všechno. U těchto fotografií najde i svoje starší fotky, které ukazují, jak vypadal předtím. Pod nimi si Andreas přečte o sobě ty nejodpornější komentáře. Andreasovi je hrozně. Jana ho už nechce nikdy vidět, jeho kamarád ho zradil, ve škole si ho už zase dobírají, je sám, a proto už téměř nechodí do školy. Je zoufalý a neví co dál.

O měsíc později

Andreas už celou situaci dále nesnese a obrátí se na psychologické poradenství na své škole. Doufá, že se mu dostane podpory.

1. Navázání kontaktu

Andreas zaklepe na dveře.

Poradkyně:
"Pojď dál! Jmenuji se Katka. A ty se jak jmenuješ?" pozdraví Andrease školní psycholožka a vyzve ho, aby se posadil.
Andreas:
"Jmenuji se Andreas."
Poradkyně:
"Co pro tebe můžu udělat?"
Andreas:
"Já už nevím jak dál... cítím se tak sám."
Poradkyně:
"Nedaří se ti, hm?"

Andreas smutně zakroutí hlavou.

Poradkyně:
"Spousta věcí nejde v živote lehko. Tušíš, co je to u tebe?"

Andreas potlačí slzy.

Poradkyně:
"Andreasi, mně můžeš důvěřovat! ... Jsem vázaná mlčenlivostí. Všechno, s čím se mi tady svěříš, zůstane v této místnosti."
Andreas:
"Je toho tak moc... Bolí mě to, jsem smutný... zklamaný... a vlastně úplně zmatený...!"
Poradkyně:
"Z jakého důvodu? (...)" nebo "Kdo v tobě vyvolal takové pocity?"
Andreas:
"Můj nejlepší kamarád."
Poradkyně:
"Chápu. To pro tebe musí být velké zklamání."
Andreas:
"Ano."
Poradkyně:
"Chceš mi o tom povyprávět?"

2. Fáze vysvětlování

Andreas se cítí lépe a začíná vyprávět: o své minulosti, o těžkostech, které míval ve škole, když ho kvůli jeho vzhledu nechtěli ostatní přijmout, o tom, jak chtěl mít přítelkyni a být normální chlap, o Janě, o svém kamarádovi (...).

Poradkyně:
"Jsi moc zklamaný a zraněný. Svému kamarádovi jsi důvěřoval. A nechápeš, proč to udělal, že?"
Andreas:
"Ano, jak mi to jen mohl udělat..."
Poradkyně:
"Už jsi si s ním o tom popovídal?"
Andreas:
"On se mi vyhýbá..."

Fáze vysvětlování může trvat déle, dokud se neproberou všechny relevantní osoby, nedosadí se na svoje místo v příběhu a dokud psycholožka nezíská komplexní obraz o všech zúčastněných.

Poradkyně:
"Je pěkné, že mi důvěřuješ a že jsi mi to všechno povyprávěl. Moc se toho přihodilo."
Andreas:
"Co mám teď dělat?"

3. Hlavní fáze

V této fázi klade psycholog otázky, které Andrease navedou na řešení. Andreas zná sám sebe nejlépe a pomocí otázek ho psycholog opatrně navede na možné řešení a perspektivy.

Poradkyně:
"Co by jsi si představoval, že by ti pomohlo cítit se dobře?"
Andreas:
"Aby to bylo takové jako předtím... než se to všechno stalo. Chtěl bych zase normálně chodit do školy."
Poradkyně:
"Co by se muselo stát, aby jsi mohl zase chodit do školy?"
Andreas:
"To nevím přesně. Musel bych o tom popřemýšlet. Můžu přijít někdy znovu?"
Poradkyně:
"Samozřejmě. Dohodneme si druhý termín a mezitím budeš mít dost času, aby jsi si to promyslel."

4. Rozloučení

Poradkyně:
"Potřebuješ z mé strany něco objasnit, než se zase setkáme?"
Andreas:
"Ani ne, jsem rád, že jsem o tom někomu řekl."
Poradkyně:
"Povídali jsme si teď víc jak hodinu a dost jsi o všem popřemýšlel. Co řekneš na to, že bychom se zase setkali ve středu? Ráda si pro tebe najdu hodinku čas."
Andreas:
"Ve středu nemůžu."
Poradkyně:
"Který den se ti hodí?"
Andreas:
"No, ve čtvrtek, ale už o druhé, pokud můžete. Později radši ne, to by bylo nápadné."
Poradkyně:
"Dobře, Andreasi, to se mi hodí. Takže se uvidíme ve čtvrtek ve dvě odpoledne. Tady máš moji vizitku, kdyby se něco změnilo."

V tomto příkladu se ukázalo, že je třeba více sezení a teď celý proces sotva začal. Andreasova důvěra k poradkyni ještě není stabilní a on by v žádném případě nechtěl, aby někdo zjistil, že poprosil někoho o radu. Navzdory tomu mu rozhovor dobře dopadl, jinak by si nedohodl další termín a zůstalo by jen u jednoho sezení. Dospívající vnímají věci moc citlivě a leknou se, když cítí, že jejich žádost neberou vážně.

Na druhém sezení působí Andreas uvolněněji. Je rád, že si může s někým popovídat o svém problému. Cítí, že ho berou vážně. Skutečnost, že se někomu svěřil se svým problémem, ho naladila optimističtěji a je si jistější, že se jeho situace může vyřiešit. Velmi přitom pomáhají časové odstupy mezi sezeními. Andreas se necítí být pod tlakem a může si i sám určit, jaké kroky by byly pro něho dobré. Pro dospívajícího člověka je moc důležité zůstat nezávislý a vypadat "cool". Cítí, že je tu na správném místě.

Poradkyně:
Je pěkné, Andreasi, že jsi dodržel náš termín. Působíš na mě uvolněněji. Co se mezitím stalo?
Andreas:
"Jsem rád, že sem můžu přijít a popovídat se s vámi o tom."
Poradkyně:
"Kdo by tě ještě mohl podpořit? Řekl jsi rodičům, co se stalo?"
Andreas:
"Ne, netroufám si. Oni by se hned obrátili na rodiče mých spolužáků. A ve škole by se mi smáli ještě víc."
Poradkyně:
"Rozumím. A přemýšlel si o tom, co by se muselo stát, aby jsi mohl zase normálně chodit do školy?"
Andreas:
"Ano... možná Jana? Kdyby jsem si s ní popovídal?"
Poradkyně:
"Jak by měl tento rozhovor probíhat?"

Tuto otázku je možné dobře zkombinovat s otázkou o zázraku. Při představování si takovéhoto zázraku si mladí můžou vytvářet svůj život, protože mají představu, jak by jejich život mohl vypadat. Pocit, že můžou dále žít svůj život a věnovat se normálním, každodenním aktivitám, jim dodá enormní sílu.

Poradkyně:
"Představ si, že v noci, když jsi spal, se stal zázrak a tvůj problém, který tě sem přivedl, je vyřešený, jen tak." (Lusknout prsty.) "Jak teď probíhá tvůj rozhovor s Janou?"

Během dalších sezení si Andreas začíná víc a víc důvěřovat. Zároveň získává odvahu popovídat si o svém problému s rodiči a později i s Janou. Vzájemná důvěra se stává rozhodujícím faktorem, díky kterému může zase chodit do školy. Pomalu se jeho život vrací do normálu a Andreas věří, že se znormalizuje i jeho vztah ke spolužákům.

Rozloučení

Poradkyně:
"Co ještě můžu pro tebe udělat?"
Andreas:
"Můžu přijít znova, kdyby jsem vás potřeboval?"
Poradkyně:
"Určitě! I když mě nebudeš potřebovat, budu ráda, když o tobě uslyším, jak se ti daří."
Andreas:
"Děkuju. Nashledanou!"
Poradkyně:
"Nashledanou, Andreasi."

Případ pózování

Budeš díky fotografiím na sociálních sítích oblíbenější a slavný nebo slavná?

16-letá Anna se zamilovala, její přítel (17) se s ní však rozešel. Anna je zoufalá, zůstala jí jen bolest z nešťastné lásky. Její kamarádky ji utěšují, naslouchají jí (v tom lepším případě) a pomáhají jí po této bolestné zkušenosti. Najednou jí však expřítel napíše: "Chybíš mi, tvoje tělo, náš sex. Můžeš se vyfotit nahá a poslat mi tu fotku?

Chtěl bych s tebou zas chodit." Anna fotku pošle. Naneštěstí to její expřítel nemyslel vážně a minutu na to přijde fotka na mobil všem jejím kamarádkám.

Pózování – prezentování se v provokujících pózách

Předcházející události

14-letá Anna se zamilovala, její přítel (15) se s ní však rozešel. Anna je zoufalá, zůstala jí jen bolest z nešťastné lásky.

Její kamarádky ji utěšují, naslouchají jí (v tom lepším případě) a pomáhají jí po této bolestné zkušenosti. Najednou jí však expřítel napíše: "Chybíš mi, tvoje tělo, náš sex. Můžeš se vyfotit nahá a poslat mi tu fotku? Chtěl bych s tebou zase chodit." Anna fotku pošle. Naneštěstí to její expřítel nemyslel vážně a minutu na to přijde fotka na mobil všem jejím kamarádkám.

1. Navázání kontaktu

Několikrát týdně navštěvuje Anna mládežnické centrum.

Sociální pedagog:
"Ahoj Anno, vypadáš tak zarmouceně, je to tak?"
Anna:
"Ne, jen se nudím."
Sociální pedagog:
"Nudíš?"
Anna:
"Ano."
Sociální pedagog:
"Zahrajeme si nějakou hru?"
Anna:
"Ne, nemám chuť."

Do dveří vejde jiné děvče a Anna se lekne. Nechce, aby ji viděli, a otočí se.

Sociální pedagožka si toho všimne, opět přijde k Anně, položí jí ruku na rameno a řekne: "Ten svět venku je hrozný, že?"

Anna se rozpláče.

Sociální pedagožka ji utěšuje a Anna začne vyprávět.

2. Fáze vysvětlování

Anna vypráví ze svého pohledu, co se stalo.

Sociální pedagog:
"Chápu, stydíš se, protože tvoje fotky viděly i spolužačky. Zlobíš se na svého expřítele, že se tak podle zachoval. A cítíš se vyloučená. Je to tak?"
Anna:
"Ano. A nevím, s kým bych si o tom měla promluvit. Za rodiči jít nemůžu. Tak moc se stydím. Ani ve škole se už nemůžu ukázat."

Anna pláče... Sociální pedagožka ji nechá vyplakat se.

Sociální pedagog:
"Tvůj přítel porušil právo k podobizně. To je trestný čin a dotyčného to bolí. Nemůžu změnit, co se stalo, ale můžu ti pomoct rozhodnout se, co dál. Chceš?"
Anna:
"Ano."

3. Hlavní fáze

Sociální pedagog:
"Co by se muselo stát, aby jsi zase šla do školy?"
Anna:
"Nevím. Mám strach, že se mi všichni vysmějí, a stydím se."
Sociální pedagog:
"Tomu dobře rozumím. Máš nějakou oblíbenou pohádku?"
Anna:
"Ano."
Sociální pedagog:
"Jakou?"
Anna:
"Šípková Růženka."
Sociální pedagog:
"Kterou roli by jsi nejradši přijala?"
Anna:
"Křoví z růží, za kterým Šípková Růženka spí. Protože tam je v bezpečí."
Sociální pedagog:
"Chtěla by jsi být tím křovím nebo Šípkovou Růženkou v bezpečí?"
Anna:
"Šípkovou Růženkou v bezpečí."
Sociální pedagog:
"Šípková Růženka toto bezpečí opustila, když se na pravém místě v pravý čas objevil princ. Já sice nejsem princ, ale jsem ve správný čas na správném místě. Můžu přijít do školy a promluvit s tvými spolužáky?"
Anna:
"A já?"
Sociální pedagog:
"Ty zítra zůstaneš doma s rodiči."
Anna:
"Bože, s rodiči?"
Sociální pedagog:
"Jo, proč ne?"
Anna:
"Protože... se tak stydím."
Sociální pedagog:
"Z čeho máš strach?"
Anna:
"Že mi budou klást trapné otázky."
Sociální pedagog:
"Mohly bychom tvé rodiče poprosit, aby to nejbližší dva týdny nedělali. Co myslíš?"
Anna:
"S tím nebudou souhlasit."
Sociální pedagog:
"Dokážeš předpovídat budoucnost? Potom mi předveď něco ze svých schopností, i já bych to chtěla umět."
Anna:
"Ne, ale prostě to vím."
Sociální pedagog:
"Jak to víš, už jsi to někdy zkusila?"
Anna:
"Ne."
Sociální pedagog:
"No vidíš, tak to zkusme! Půjdu s tebou a podpořím tě. Zavolám k vám domů a poprosím rodiče, aby jsi tu směla zůstat, dokud nepůjdu já domů. Když přijdeme k vám, poprosíme je o dohodu, že ti nejbližších 14 dní nebudou klást žádné trapné otázky. Zítra můžeš zůstat doma, ale pod jednou podmínkou."
Anna:
"Jakou?"
Sociální pedagog:
"Neodpovídej zítra ani na jednu jedinou zprávu, ať přijde od kohokoli."
Anna:
„Ok.“

95 % pohádek nabízí pozitivní řešení s tímto poselstvím: Život se dá zvládnout i v těžkých podmínkách a navzdory konfliktům. Nezáleží na tom, jestli je někdo bohatý nebo krásný. Je to dobro, vývoj a potenciál v každém člověku, co se počítá.

Oblíbené pohádky jsou často klíčem k vlastnímu životopisu a tím i k získání odvahy – pro děti a dospívající.

V Anniným případě to chtělo hodně odvahy, vyjít s hanbou na světlo. Proto jsme tu na dodání odvahy použili pohádku. Dále se v tomto dialogu ukáže, že je často potřebná pomoc z více zdrojů.

Další příběh

Die SozPäd hat noch am selben Abend die Polizei informiert und die Beschwerdezentrale schriftlich um Mithilfe gebeten.

Následující den proběhla třídnická hodina za přítomnosti učitele, žáků a školského sociálního pedagoga.

  • Metody: hraní rolí, skupinová práce, samostatné rozhovory s Anninými kamarádkami
  • Výsledky:
    • Všichni žáci, za přítomnosti učitele, vymazali fotku z mobilu.
    • Žáci se společně dohodli, že se budou k Anně chovat přátelsky a s respektem.
    • Byla definována pravidla, jak se jeden k druhému chovat.

Po jednodenním vynechání školy byla Anna zase přijata kolektivem. Trvalo ještě 5-7 dní, než se školní život vrátil do starých kolejí. Rodiče dodrželi dohodu, že jí nebudou klást trapné otázky a jako rodina poskytli Anně potřebnou ochranu.

O několik dní později Anna řekla rodičům, co se stalo.

Případ groomingu

Víš, kdo je opravdu na druhé straně?

14-letá Lilly má na Facebooku velmi odvážný profil. Na Internetu se setká s Filipem (údajně 16 let), který se tváří jako její starostlivý přítel. Ve skutečnosti se však jmenuje Hans-Peter a má 35 let. Naslouchá jí a Lilly mu stále víc důvěřuje. Posílá jí komplimenty, ona konečně získala pozornost a cítí se jistěji. "Filip" požádá Lilly o fotku. Vyměňované fotografie a zprávy se stávají stále intimnějšími a požadavky se zvyšují. Mezitím Lilly prozradila Filipovi svoje osobní údaje a on by ji chtěl navštívit, protože jeho cílem je sexuálně ji využít.

Grooming – navazování kontaktů přes Internet za účelem sexuálního zneužití

Předcházející události

14-letá Lilly má na Facebooku velmi odvážný profil. Na Internetu se setká s Filipem (údajně 16 let), který se tváří jako dobrý přítel. Ve skutečnosti se však jmenuje Hans-Peter a má 35 let. Naslouchá jí a Lilly mu stále víc důvěřuje. Posílá jí komplimenty, ona konečně získala pozornost a cítí se jistěji. "Filip" požádá Lilly o fotku. Vyměňované fotografie a zprávy se stávají stále intimnějšími a požadavky se zvyšují. Mezitím Lilly prozradila Filipovi svoje osobní údaje a ten trvá na tom, že ji navštíví.

Dohodnou se, že se setkají u Lilly doma. Nečekaně ji však přijde navštívit i jedna kamarádka, a tak když "Filip" zazvoní, není Lilly sama doma. Ten okamžitě odchází, protože jeho cílem bylo Lilly sexuálně zneužít. Hned jí na chatu vynadá a tlačí na ni, aby se setkali znovu.

Lilly s tímto prudkým výbuchem hněvu a nadávkami nepočítala a je úplně frustrovaná. Nepotřebuje další stres kvůli kamarádovi, který jí doteď tak dobře rozuměl a se kterým probírala tak intimní věci. Kromě toho vypadal jinak, o moc starší, než popisoval na Internetu. Lilly totálně znejistěla, rodičům se však svěřit nechce, ti jí i tak v posledním čase vůbec nerozumí. Netroufá si však ani zůstávat sama doma. Když je už Filipův nátlak příliš velký, začíná trávit víc času v mládežnickém centru než ve škole. Jeden z pedagogů si toho všimne, a proto ji osloví.

1. Navázání kontaktu

Pedagog:
"Ahoj Lilly, je pěkné, že k nám chodíš tak často. Líbí se ti tu?"
Lilly:
"Ale ano..."
Pedagog:
"Dnes tu ještě téměř nikdo není, chceš se projít?
Lilly:
"Hmm, nevím..."
Pedagog:
"Co by jsi chtěla dělat?"
Lilly:
"Nevím, všechno je nanic..."
Pedagog:
"Opravdu všechno?"
Lilly:
"Jo, nikomu se nedá věřit..."
Pedagog:
"Ano, někdy se člověk v druhých skutečně zklame. Občas v někom, od koho by to nejméně čekal. Poznáš to, když už nevíš, co dělat?"
Lilly:
"Přesně, nikdo mi nerozumí, všichni mě jen využívají a vy taky nic nevíte."
Pedagog:
"Správně. Ani já nevím všechno, ale jestli potřebuješ můj názor nebo někoho, kdo tě vyslechne – jsem tu."
Lilly:
"To jsem si myslela i minule! A ani vám nemůžu věřit!"
Pedagog:
"Dobře, ale mě přece znáš. Vídáváš mě tu povídat si i s ostatními. Slyšela jsi někdy, že bych někoho pomlouval?"
Lilly:
"Ne."
Pedagog:
"Tak co, dáš mi šanci? Můžeme se to pokusit vyřešit společně. Když budeš mít z toho špatný pocit, můžeš rozhovor kdykoliv přerušit."

Lilly přemýšlí a váhavě, kousek po kousku, začne popisovat, v jaké situaci se ocitla.

2. Fáze vysvětlování

Lilly:
"Já jsem taková hloupá, doma mám jen stres a když konečně najdu někoho, s kým si můžu promluvit..."
Pedagog:
"Zato přece nejsi hloupá. Co bylo na povídání si s ním takové skvělé?"
Lilly:
"Byl takový sladký a psal mi takové pěkné věci. On jediný mi rozuměl a já jsem mu řekla o sobě tolik věcí a ještě jsem mu poslala i fotky! Nikdy bych nevěřila, že mě oklame. Teď mě pronásleduje, ví, kde bydlím a já se sama doma bojím. Kromě toho je starý."
Pedagog:
"OK, rozumím, takže on nejen zranil tvoje city, ale ještě ti i vyhrožuje?"
Lilly:
"Přesně, a moje kamarádka se mě pořád ptá, kdo to byl, co jí mám říct? Vždyť by se mi smála. A já jsem jí vyprávěla, jakého mám milého přítele, kterému na mně skutečně záleží. Ne jako mají ty blbky, můj není takový tupý a dětinský."
Pedagog:
"Myslíš, že tě kamarádky budou mít za hloupou?"
Lilly:
"Jasně, že jo! Co myslíte? Vždyť jsem se i dost předváděla."
Pedagog:
…
Lilly:
…

Fáze vysvětlování může trvat různě dlouho.

Lilly si s pedagogem dohodla další termín a ráda by věděla, co dělat. Sama si se svým problémem neporadí.

Krátký náhled do druhého sezení (hlavní fáze):

…

Lilly:
"Myslíte, že se všechno zase zlepší?"
Pedagog:
"Co by se mělo zlepšit, Lilly?"
Lilly:
No, že mě ten muž nechá na pokoji, že si budu moct promluvit s rodiči, že mě nebudou mít všichni za úplného idiota.
Pedagog:
"Co by dělali tvoji rodiče, kdyby se o tom muži dozvěděli?"
Lilly:
"Ty by porazilo! A hned by mi vzali mobil a zakázali by mi Internet!"

V hlavní fázi může být rozhodující, aby měli dospívající čas na odpověď. Podnítíme tím myšlenkový proces a mladí sami přijdou na způsob řešení. Nejdřív slovně vyjádří, jakou reakci očekávají od jednotlivých osob. Když pedagog v tomto příkladu chvíli počká a dá Lilly čas, můžou následovat i další úvahy.

Lilly:
No jo, a asi se mě budou ptát, kdo to je a jestli mi něco udělal..."
Pedagog:
"Možná že si jen o tebe dělají starosti?"
Lilly:
"Asi mi udělají scénu nebo zavolají policii. Mně je to všechno takové trapné!"

Zde je seznam dalších otázek, které je možné položit v hlavní fázi:

  • Co by se stalo, kdyby jsi na toho muže podala trestní oznámení?
  • Co by se stalo, kdyby jsi svým kamarádům řekla, co se stalo?
  • Myslíš, že tvým kamarádkám se už někdy stalo něco podobného?
  • Co by jsi mohla udělat, aby se to už nikdy neopakovalo?
  • Kdyby jsi o tom nemusela povídat sama, je někdo, koho by jsi ráda měla jako podporu?
  • Kdyby jsi si mohla vybrat, kdo by to byl?

V této fázi je rozhodující, aby Lilly sama přišla na to, že to není žádná nevinná příhoda a že ona na něm nenese vinu. Jde tu o trestný čin – je velmi důležité podat na policii trestní oznámení! Lilly potřebuje podporu a ochranu v rodičovském domě, v kruhu přátel a ve škole.

Zpět Dále
Zpět na začátek