2 / 8
Jak to vypadá v praxi?
Ne každá oběť vyhledá poradenství, často však navštíví nějaké centrum pro mládež s cílem navázat kontakt.
Ke včasnému rozpoznání takovýchto případů je třeba senzibilace ve způsobech chování.
Konkrétní příznaky:
- po použití Internetu je dítě smutné, agresivní, nepřítomné
- vystrašeně odkládá mobil, když se přiblíží dospělý
- dítě je stáhnuté do sebe, např. se s nikým v mládežnickém centru nebaví
- tiché a spíše stáhnuté chování
- dítě je utrápené
- odmítá chodit do školy
- těžkosti v učení
- výrazné zhoršení prospěchu
- somatické příznaky (bolest hlavy, břicha)
- dítě nemá chuť se věnovat dosavadním zálibám
Když zpozorujeme tyto signály, je třeba se pokusit o důvěrný rozhovor. Příklady jak rozhovor začít:
- "Dělám si o tebe starosti, vypadáš takový smutný."
- "Jsi takový stáhnutý, trápí tě něco?"
Když si oběť chce s někým popovídat, znamená to, že je v nouzi. Dítě se cítí samo, opuštené, ponížené, má strach a potřebuje ochranu. Očekává, že ho někdo vyslechne, vysvětlí mu situaci, dodá mu odvahu a navede k vlastním rozhodnutím. Před samotným rozhovorem se jasně určí časový rozsah. To ho nutí držet se struktury rozhovoru. Tento proces je možné rozdělit na čtyři úseky:
- Navázání kontaktu
- Fáze vysvětlování
- Hlavní fáze
- Rozloučení
1. Navázání kontaktu (představení se, navázání kontaktu a vzbuzení důvěry = vytvoření bezpečného prostoru)
Když nás děti ještě neznají, navážeme první kontakt pozdravem a představením se: "Ahoj, jmenuji se...". Často děti začínají otázkou: "Můžu s vámi mluvit?"
Odpovědí může být: "Samozřejmě, mám teď 20 minut čas. Můžeme si otevřeně popovídat, musím zachovat mlčenlivost."
V této fázi je důležité opatrně vzbudit důvěru. Každý musí cítit, že ho akceptují. Už tady začíná budování pozitivního vztahu. Ten je dobrým základem pro vytvoření komunikačního procesu.
2. Fáze vysvětlování (Jak ti můžu pomoct?)
Objasnění aktuální situace:
Abychom mohli současný stav změnit, musíme ho nejdříve pojmenovat. V prvním kroku této fáze jde o to, aby sociální pedagog/psycholog naslouchal příběhu, v druhém kroku je třeba objasnit, proč dítě přišlo: "Rozumím, šikanují tě, protože..."
Je to tak?
Cílem této fáze je, aby si děti a dospívající uvědomili svoji zodpovědnost za řešení současnej situace, aby vyvinuli aktivitu a chtěli situaci změnit. Není cílem předkládat řešení, úlohou dětí a dospívajících je, aby je vyvíjely samy.
V této fázi jde o to, abychom podnítili dítě vypovědět situaci, kterou prožilo. Je důležité začít opatrně vytvářet vztah založený na důvěře. Každý musí cítit, že ho přijímají. Většinou v tomto momentu ještě není úplně jasné, čeho by bylo možné v budoucnosti dosáhnout. Jakou představu nebo očekávání má oběť? Jak se já jako poradce stavím k danému tématu? Můžu dítě pozitivně podpořit? Odkážeme ho na kolegy? Vysvětlování může trvat různě dlouho. Potřebujeme dodatečné informace, např.:
- Sociální okolí
- Kde bydlíš?
- Problémy v okolí
- Jak se to stalo?
- Jak by tě popsali druzí?
3. Hlavní fáze (analyzování problému)
Oběti jsou znovu konfrontované s problémem. Cílem je získat informace.
- "Kdyby dnes v noci přišla víla a vyřešila tvůj problém, co by bylo jiné?"
- "Co by se stalo, kdyby sis s kamarády popovídal(a), proč se tak chovají?"
- "Kdyby jsi měl(a) tři přání, co by jsi chtěl(a), aby se ti splnilo?"
- "Kdo by tě mohl podpořit?"
- "Jak by jsi se cítil(a), kdyby se tento problém vyřešil?"
- "Co by se potom změnilo?"
Načrtávají se možnosti řešení. Teď začíná cílená práce.
V závěrečné fázi pedagog s dítětem společně vyvinou možnosti, jak dále postupovat. Těžiště každého problému je jiné, proto i postupy budou různé.
4. Rozloučení (výsledek, další průběh, rozloučení se)
Shrneme výsledky a rozloučíme se vždy se zopakováním, jaký je další možný krok, na kterém jsme společně během sezení pracovali.